Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Vzpomínka na finanční stráž v Lužických horách, 24. 9. 2016

Je poledne, čtvrtek 22. září 1938. V pohraničí republiky to vře. Němečtí teroristé napadají československé celnice, oddělení finanční stráže, četnické stanice, pošty a nádraží. Rozpoutali v našem pohraničí skutečný teror. Před celním úřadem v Horní Světlé v Lužických horách stojí dozorce finanční stráže Václav Landa. Uvědomuje si vážnost situace. Od blízkého Varnsdorfu se ozývá střelba a výbuchy. Otočí se na přicházejícího kolegu dozorce Bohouše Kobra. „Dnes se něco semele, cítím to“. Spolu se správcem celního úřadu vrchním respicientem Vlastimilem Veselým se dnes na hranici necítí dobře. Hluk venku sílí. Veselý se dívá z okna celnice. Z Waltersdorfu přitáhl k budově úřadu dav ozbrojených ordnerů. Výhružky a křik. Bušení na dveře. Výstřely. Nadávky a zase výhružky. Běsnění Němců dosahuje vrcholu.     

Celní úřad obsadili němečtí teroristé bez boje a do večera ho zdemolovali i pokáleli. Českoslovenští finančníci ustoupili ohromné přesile. Ale jen dočasně. Šéf inspektorátu v Dolní Světlé, inspektor Antonín Alinče neměl z hlášení svých podřízených radost. „Tak už i tady. I u nás se nacisté předvádějí“, honilo se mu hlavou. „No nic pánové, celnici dobýt zpět! V noci tam vyrazíme. My, příslušníci Stráže obrany státu z Dolní Světlé.“ Cítil, jak se mu po těch slovech ulevilo. „Je konec ústupkům. Je konec ponižování. Nebo je to teprve začátek?“

Pozdě v noci 22. září nařídil četař Jan Rejchrt postup nahoru směrem k celnici. „Teď jim ukážeme, že se umíme bránit, že umíme bojovat a že si republiku uhájíme“, pomyslel si. Když v tom se ve směru od celnice ozvalo. "Halt, wer da?" Četař dal okamžitě smluvený pokyn Bohoušovi Kobrovi, který nezaváhal a směrem odkud se ozval hlas, hodil připravený ruční granát. To se již rozštěkal německý kulomet umístěný v okně našeho celního úřadu. A přidávaly se další a další zbraně. „Jen počkejte skopčáci“, myslel si dozorce Ervín Wawreczka, ležící vlevo od Bohouše a pálící ze své opakovačky jednu ránu za druhou. „Chce to víc přitopit“, procedil přes zaťaté zuby Václav Landa, ležící ještě dále vlevo od Ervína a odjišťoval další granáty. Jeden z granátů podával i desátníku Bohouši Hynkovi, učiteli ze Cvikova, který ležel vedle něj. Pane učiteli, ten je pro vás.

Po asi hodinové bitvě se celní úřad nalézal opět v československých rukou a byl zde znovu nastolen právní řád Československé republiky. Vzhledem k dalšímu vývoji mezinárodních událostí, vrcholících uzavřením tzv. Mnichovské dohody, bohužel jen na pár dní. Při boji zahynuli dva z místních nacistů a dle zpráv informátorů byli na straně teroristů další ranění. Z příslušníků Finanční stráže byli dva lehce zraněni.

V roce 1940, již po zničení zmrzačeného zbytku republiky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, byli za tento incident německým Gestapem stíháni minimálně dva tehdejší příslušníci finanční stráže a jeden příslušník československé armády, jenž byl nakonec ve vykonstruovaném procesu odsouzen na deset let káznice.

Podobných míst v našem pohraničí, kde se na přelomu let 1938 a 1939 bojovalo, byly stovky. Přijďte si s námi připomínat nebezpečný, vysilující, zejména však statečný boj našich občanů v roce 1938 za svobodu a demokracii. Tragické osudy našich hraničářů se završily 1. října 1938. Československá republika byla v důsledku tzv. Mnichovské dohody, jejímž nebyla účastníkem, donucena odstoupit značnou část pohraničního území bez ohledu na dosavadní i budoucí osudy československého státu. Prolog 2. světové války pomalu dozníval...

Přijďte si i Vy připomenout naši historie, naše statečné předky, kteří bojovali za svobodu a demokracii.

a2-vyska.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář
Kontrolní kód Přehrát audio kód

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář